Loštické pusinky :: syrečky postomiliotriliobambilionté. A ne naposled.

Syrečkovej "sendvič" ... postačí trocha tvarohu, syrečky naložené se špetkou papriky, pepře a nějaké té bylinky, pažitka a rajče.

Nejhorší na tom je, že já bych to mohla jíst pořád.

Jen klepnu nožem o linku...

... to je perverze!

JARO. Panebože, jaro je tady!

Tvarohovo-vanilková bábovka

Pro všechny ty, kteří mají radši hutnější buchty. Jako jsem já.

Připravte si:

především formu na bábovku a troubu rozehřejte na 150 horkovzduch

2 vaničky tvarohu
3 vajíčka
150 gramů krupičky
50 gramů polohrubé mouky
200gramů cukru 
160gramů másla
lžička citronové kůry a 2-3 lžíce citronové šťávy
vanilka z 1 vanilkového lusku
sáček prášku do pečiva
špetka soli

1. Rozdělte vajíčka - žloutek a bílek zvlášť.
2. Žloutek ušlehejtes cukrem, změklým máslem, citronovou kůrou a šťávou. (Použila jsem ruční šlehač a byla to hračka)
3. Bokem opatrně promíchejte tvaroh s vanilkou a špetkou soli a přidejte k vyšlehané žloutkové pěně. 4. Do krupičky přidejte prášek do pečiva, promíchejte a opatrně vmíchejte do žloutkové směsi a tvarohu. Míchejte tak  dlouho, dokud v "těstě" úplně nezmizí hrudky, které může tvořit tvaroh.
5. Vyšlehejte bílky a jemně je vetřete do těsta.
6. Vytřenou formu vysypte moukou, vlijte těsto (nebude úplně tekuté) a pečte přibližně 45 minut.

(Jestli je bábovka hotová poznáte zapíchnutou špejlí, vyndáte-li ji bez těsta, čistou, je bábOFFka ready :)

Bábovku po vyjmutí z trouby nechte vychladnout, teprve poté ji vyklopte.
Mamka taky říkala, že ji mám propíchat špejlí, aby mi nespadla, ale nevím, co by se stalo, kdybych to neudělala :)

Koupila jsem si formu na bábovku...

vpravdě hlavně proto, že byla růžová a ve slevě.

Pekla jsem v noci, ochutnávala taky v noci, a protože jsem ji chtěla zdokumentovat ještě bez nakrojení a bylo jasné, že do svítání rozhodně nepřežije, sáhla jsem tentokrát po mobilu a vyfotila ji takhle hnusně. Noaco.

Lilek@kokosové mléko@kešu

... aneb Když vařil pejsek s kočičkou. Nemám pejska. Mám doma dva kocoury, kteří ovšem o lilek a kokosové mléko nezavadí ani pohledem. Důsledně je po příchodu z práce už na verandě oslovuji: Tak co, vy moje pipinky!?" Takže vlastně nemám doma ani kočičky, ale dvě obří mlsné pipinky.

Našla jsem doma, použila, uvařila a pochutnala si:

1 lilek
2 menší stroužky česneku
1 cibule
plechovku kokosového mléka (našla jsem i nedolitek sojové smetany, tak jsem ji prostě a jednoduše zužitkovala taktéž)
hrst sušených rajčat (možná by podobně posloužil rajčatový protlak)
asi 2 cm zázvoru
hrst čerstvého koriandru
hrst pražených nesolených kešu ořechů
sůl
mletý kmín, kurkuma (asi 1/2 lžička od kmínu i kurkumy)
špatka skořice
olej

rýže 

1. Lilek nakrájejte na kostičky (okolo 2cm), osolte a dejte si stranou.
2. Česnek s cibulí nasekejte nahrubo a smíchejte s jemně nastrouhaným zázvorem. Na rozehřátem oleji pak opékejte do "sklovata" a na poslední minutku přidejte koření a nasekaná sušená rajčata.

* to rajče mělo nejlepší roky za sebou, ale omáčku nijak nezkazilo ,)

3. Přilijte kokosové mléko (případně zbytek smetany :) a nechte chvilku "probublat".
4. Směs rozmixujte, podle potřeby nařeďte vodou a vhoďte do omáčky lilek.

5. Vařte na velmi mírném ohni do změknutí lilku - trvá to asi 40 minut.
6. Nakonec dochuťte špetkou skořice, podle chuti dosolte. Podávejte s rýží. Posypejte ansekaným koriandrem a kešu oříšky.

TIP: část kešu oříšků jsem přidala do omáčky ještě před mixováním a bylo to dobrý, tak to taky vyzkoušejte.

Retrospektiva!

V mém okolí není už nikdo, kdo by nevěděl o mé drobné nedělní nehodě. Vyprávěla jsem o tom všem kolegům, známým, kamarádům, klientům v práci, všem blízkým i vzdáleným příbuzným, pošťačce, kocourům, sousedovic psovi, řidiči autobusu, podlahářovi, automechanikům... všem. V pátek se dokonce chystám do svého oblíbeného baru, abych touto historkou mohla obšťastnit všechny přítomné v hospodě, a to včetně relapsujících alkoholiků abstinentů a rozmrzelých barmanů. Sytí mě to!

Ale na nedělní chirurgicko-tragickou momentku se váže spousta dalších okolností, důsledků a následků.

Jednou nepříjemností je fakt, že nemohu řídit a jsem vhozena do doby pravěké, odkázána na MHD, vlastní nohy a, díky Bohu, i na svou kamarádku a kolegyňku v jedné osobě - Monču. Monča je super. Dopravuje mě ráno do práce a odpoledne, protože jsem tvor hrubě lenivý (!), i domů. Nebylo tomu jinak ani dnes, ale cestou mě napadlo, že bych měla nakoupit nějaké suroviny a uspokojit tak své primární potřeby. I starý dobrák Maslow kdysi dávno odtušil, že to, na čem člověk staví, je v prvé řadě potřeba potravy (dechu, tělesné teploty, integrity, vody, spánku, vyměšování, fyzické aktivity, rozmnožování...). Nechala jsem se tedy cestou vyhodit u pochybného sídlištního obchodu s výstižným názvem DRUŽSTEVNÍK. I podivila se Monča mému nápadu vteřinu poté, kdy jsem ji sdělila, že se chystám vstoupit do tohoto jeskynního konzumu a zakoupit zde mozzarellu v pytlíku. Plaše s lehkým pohrdáním v hlase pronesla něco ve smyslu: "Tak tam jsem nebyla tak 15let," a ihned po výsadku mě nechala napospas mému nápadu.

Odhodlaně jsem vkročila dovnitř, vzala do ruky drátěný nákupní košík a vrhla se v útroby zdejšího koloniálu. A Monča nebyla daleko od pravdy. Minula se snad o pouhých pár let a já se najednou ocitla v době, kdy jsem psala do písanky malá a velká písmena a odpoledne skákala gumu s ostatními smrady z ulice. Užasle jsem brouzdala obchodem sem a tam, brala do rukou neuvěřitelně archivní kousky a měla chuť koupit úplně všechno. Co jsem koupila a na co si všechno zavzpomínáme níže:

Sodová voda - Volfova mladoboleslavská sodovkárna - štípavá voda, kterou mi babička pro zjemnění míchávala s rybízovou šťávou a naivně doufala, že za sladkokyselou chutí domácí "rybízajdy" nedetekuji sodovku! Pche!

Burizóny, značky Kávoviny - pufovaná rýže s nadbytkem cukru a barviv, celé léto jsme s holkama Veselkama pod velením našich zodpovědných matek šlapávaly pěšky do Nové Vsi na nákup s vidinou této sladké odměny, která se tradičně již za vrátky rozsypala a bylo po prdeli legraci.

Citronový Vitacit - podivný prášek, který se sypávál do dlaně a olizoval se, či se dával s trochou vody do žlutých plastových vnitřků zápaďáckých "kindrvajec", aby se pak řádně našejkrován házel neoblíbeným kamarádům pod nohy. Myslím, že se vyráběl pouze za těmito zmíněnými účely. Byl jinak zcela nepoživatelný.

Piknik, Pikao a Jesenka - hubolep! Původně snad prodáván jako "přísada" do kávy. Ale podobně jako u Vitacitu, nevěřím, že ho kdy kdokoliv použil jako součást odpolední kávy. Vždy se jedl ještě za pochodu cestou ze sámošky, aplikován přímo do úst.

Sojové řezy - jedna z deseti sladkostí, které se daly koupit, když jsem byla malá. Přišla jsem jim na chuť až v dospělosti.

Lipo - panebože, Lipo!

Karamelové lízátko - na papírové tyčce. Tvrdé, nepoddajné, bonus v cukrárně ke karamelovému poháru s griliášem. Díky, dědo!

Tekuté želé - mikulášský dárek v balíčku z "Enderákova". Hnusné, sladké, legračně kmitající.

Spěchala jsem, ale kdybych nespěchala, určitě se ještě podívám po tenké arašídové Barile, bílo-červené hořké čokoládě s fialovými horalkami, sojové Zorce, letní a zimní směsi tvrdých bonbonů v plechové piksle a koupím minimálně dva papírové kelímky polárkového sněhu. A do ruky Míšu Protože dneska bylo krásně!

Museli jste googlit nebo si ještě vzpomínáte? :) 

Zapomněla jsem na něco?