pondělí 27. července 2026

Citróny z Amalfi a návrat (?) po 10 letech

Na nejmenovaném e-shopu s potravinovými produkty, který mě pravidelně zásobuje hmotou do žaludku, tedy zajišťuje mé přežití a nasycení základního patra Maslowovy pyramidy, měli v akci citróny. Ne jen tak ledajaké. Ty nejlepší. Citróny z Amalfi.

Vzpomněla jsem si obratem, že jsem je kdysi pekla s mozzarellou, a že mi to chutnalo. Nepamatovala jsem si, jak dlouho a na kolik jsem je pekla a (pěkně postaru) „zagooglila". Překvapilo mě, že jako první vypadl recept u mě na blogu. Tady na tom deset let mrtvém blogu! A tak jsem se rozhodla, že ty citróny upeču dneska znovu a dám ten recept zase sem, abych ho našla i za dalších deset let, a to i přesto, že ChatGPT by to zvládl jistě za půl vteřiny stejně dobře jako já. Možná lépe.

No, neslíbím, že to tady oživím, vždyť jen přijít na to, jak se sem přihlásit mi zabralo zhruba 10 minut času, během kterého už jsem měla skoro upečené citróny. Dalších 30 minut a cholerický záchvat („Jirko, podej mi nitrák!") mi zabralo přijít na to, jak se sem přidá příspěvek. Ale líbilo by se mi to! Mít tak zase foodblog!

Jenže... mnoho vody uplynulo. Kuba dostal Stázinu za ženu a „ten" Kuba, co neměl rád moderní jídla je už nemá rád někde jinde. Ani ty babičky, kterým jsem kupovala eidam a Chesterfieldky už tady nejsou. Všichni... Dejve! Tak uvidíme.

V průběhu uplynulých deseti let nám vesmír nadělil horkovzdušnou fritézu, takže já sem teď můžu dát ty citróny se sejrem, který si uděláte za 14 minut se vším všudy. 



Potřebujete:

vydlabané citróny

ančovičky (po 1 kusu do každí „citronové mističky)

cherry rajčata

mozzarellu (nabízí se i burata, ale není to úplně nutný)

trochu chilli, bazalku

Citróny vydlabete (dužinu si rovnou zamražte na drink na pátek, protože bude zase sedmdesetátdevět stupňů Celsia), a naplníte na střídačku vším, co jste si připravili podle seznamu nahoře. Pekla jsem v air fryeru na 180° 14 minut. Na poslední dvě minuty jsem tam přihodila pečivo ze včerejška... ale to jsem udělala jenom proto, že jsem neměla čerstvou ciabattu, která by se k tomu hodila naprosto fantasticky.

PS: Za těch deset let jsem někam zašantročila foťák, ale taky mezitím někdo vynalezl mobil, kterej fotí, tak jsem to zdokumentovala tím mobilem, jo?











sobota 27. srpna 2016

čtvrtek 28. července 2016

Jak jsem se na 11 minut zamilovala k zbláznění

Tří týdny nazpět jsem pod Ještědem natrhala litr borůvek. Trvalo to tak půl dne a odměnou mi bylo klíště. A taky láska.

Potkala jsem v Lidlu (asi) osudového muže. Byl krásný, tak akorát starý, dobře oblečený, na nose brýle, tedy sečtělý. Na první pohled sympaťák a ideál. Zatímco jsem vyndavala na pás nákup pro své dvě babičky (eidam dvacítka, krájená "Šumava", trs banánů, Jihlavanka...), promítl se mi v myšlenkách náš budoucí společný život. Dovolená u Bledu, výlet s dětmi na kolech, podvečer bez dětí u moře někde na jihu, noční víno na zápraží chalupy... Usmál se na mě! To mě v myšlenkách popohnalo ještě dál. Svatba v lese. Nebo ne, v Loretě... asi mu nevadí, že mi je přes třicet, jsem tlustá a umolousaná z práce. Je charismatický, vyzrálý a citlivý. Vidí ve mně archetyp ženy pečovatelky, Opětuji úsměv, nedbale pohazuji ofinou. Sahám po žvýkačkách a nenápadně se otáčím. A pak mě oslovil: "Slečno, protekla vám smetana." Zadívala jsem se nešťastně na čůrek toho lepkavého neštěstí, které mi stékalo přes černou sukni po mém hladce oholeném lýtku až do sandálů: "Ještě troje lehký Chesterfieldky." 

Achjo. Tak zase někdy, osude!


#zivotpotricitce

Zaručeně zabírají...

fotky koťátek! Kam se hrabou jednorožci. Když jsem byla menší, moje spolužačky mívaly na zdech svých pokojíčků plakáty koní. Já ne. Já koně snad od narození nesnáším. Měla jsem ale nad postelí perfektní plakát Sandry s kotětem. Na druhé straně byly Depeche Mode, a to bylo něco!

Tato koťata jsou z Nemyslovic, jsou to minibráchové Matese. Nemají kde bydlet. Chcete je?








Nikomu nic neslibuju. A taky kuře po králicku.

Radši se ani nebudu dívat do historie, kdy naposledy jsem slibovala, že sem začnu něco psát. Znám se. Nezačnu. Lítám jako hadr na koštěti, tam a sem a sem a tam. 

Kuře po králicku jsem nazvala takhle nevtipně jen proto, že jde vlastně o recept na králíka, kterého jsem doma prostě neměla.



Hrst nasekané petržele, stroužek česneku, sůl, lžíce dijonské hořčice a olivový olej - všechno pořádně "rozkvedlejte" a vylijte na omyté, osušené a osolené kuře. Upečte a jezte. (Během pečení jsem podlila suchým bílým vínem.)




pondělí 13. června 2016

Brambory "na loupačku"

Tohle vlastně ani není recept. Tohle je vzpomínka. Vzpomínka na jeden večer s dědou Rudou na chalupě na Zvíkovci. Na jedno prosluněné odpoledne s prababičkou Jarmilkou v Konstantinových lázních. Na vodu z Prusíkova pramenu, která se nedala pít. Taky na léto na Mácháči a noc, co zvolna přešla do rána plného rosy. A taky na jeden nevydařený večer v bytě na Žižkově. 

A dávám to sem proto, protože nechci v životě ani o jedinou z těchto vzpomínek přijít.


nové brambory
olej, sůl, hrst čerstvých bylinek

Brambory předvařte v osolené vodě do "poloměkka", vařečkou je trochu "nakřápněte". Přendejte do zapékací misky/na plech, posypte hrstí čerstvých bylin, zakápněte olejem a v troubě dopečte do zlatova. Podle chuti dosolte.