Kachní prso na pomerančích

... předně se tentokrát již dopředu kaji za (ne)kvalitu přiložených fotografií.
Tuhle jsem v pátek večer trávila své zatracené mládí doma na gauči a sledovala pana Krause a jeho hosty a doslechla jsem se, že každý správný "foodbloger" vlastní zrcadlovku. Já nejsem foodbloger. Jsem celoživotní dietářka, holka krev a mlíko s nepravidelně kolísajícími sklony k obžérství a alkoholismu. Vlastním obyčejný Lumix, jehož hlavní předností při koupi byla jeho fialová barva. Avšak ostatní "kvality" se pak projevují hlavně v šeru, kde nevyniká ničím. Ani svou barvou. ... a kdo by to byl řek´, prso na pomerančích vznikalo dávno po klekání a světla tudíž mnoho k focení nebylo.
Toliko k úvodu.

Na kachní prso si připravte:
kachní prso (tohle je zvláště překvapující surovina!) - které se dá za dobrou cenu občas pořídit v Lidlu a za mnohem hříšnější cenu, ale téměř vždy, v Intersparu
1 bio pomeranč (a nebo prostě pomeranč, který důkladně okartáčujete a omyjete, noco)
sůl, pepř (obé vlastním v mlýnku a doporučuji to i vám)

++/- něco na přílohu (noky byly fajn)

1. Kachní prso opatrně na kůži "pořezejte" do mřížky.
Někdo mi radil, že nesmím říznout do masa nebo se mi pak maso zkroutí, tak jsem to neudělala a dobře mířenou radu posílám dál.

2. Nastrouhejte kůru z pomeranče.

3. Kůrou potřete prso ze všech stran a nechte odležet. (Měla jsem ho v ledničce celou noc, ale určitě se nestane nic děsivého, když tuto "oddležovací" část tak trochu vynecháte.)

4. Rozpalte troubu na 180stupňů.

5. Rozpalte pánev a maso na ní opékejte nejprve ze strany kůže, která pustí strašlivě moc tuku, na kterém pak "zatáhnete" i druhou stranu prsa. Maso spíše orestujte, zatáhne se, ale dlouho ho na pánvi rozhodně netrapte.

6. "Zatažené" maso přesuňte do zapékací misky, vypodložte zbytkem pomeranče a přelijte zbytkem šťávy z pomeranče. (Nestyďte se vyškrábnout výpek z pánve a zvesela ho použít taky .) Osolte, opepřete a nechte v troubě "dojít". Mám raději "syrovější" chuť masa, takže bohatě do růžova stačilo 6minut.

7. Nezvěte sousedy, pusťte si muziku a v klidu ho spucujte s plnou parádou!

Snídaně (::

Vajíčko rodu domácího....

...to nejlepší nakonec ,) 

Jak jsem pekla zajíce... a dělala knedlíky :)

Upéct zajíce nebyla zase tak velká věda jako jsem očekávala... Den předem jsem nechala změknout trochu másla, smíchala ho se lžící dijonské hořčice a syrového chlazeného zajíce jsem touhle "kaší" potřela a nechala přes noc v ledničce.
Na druhý den jsem ho obalila ve slanině, přidala trochu bylin, podlila vývarem a přiklopeného jsem ho pekla na 180 snad sto let... občas jsem ho odkryla, polila, dopřikryla slaninou a zase vrátila do trouby. Maso se pod alobalem spíše dusilo a bylo pak krásně šťavnaté a měkké. Kam se hrabe králík! :)

Knedlíky jsem dělala podle mamky. A povedly se, takže se povedou i vám!
Použila jsem 500gramů uvařených ještě teplých brambor, které jsem nastrouhala, smíchala s cca. 100gramy dětské krupičky, 100gramy hrubé mouky (mamka říkala, že i s polohrubou se to podaří),1 celé vejce (+jsem měla žloutek navíc, tak jsem ho tam hned šoupla) a menší lžičku soli...ukňohnat do válečků a v osolené vroucí vodě vařit 15minut. Občas je vařečkou "odlepit".

A fígl na závěr! Aby z knedlíků nebyly oslizlé noky, rozmíchejte v ještě studené vodě na knedlíky lžičku škrobu. Funguje to!

Smetana, vývar, sůl, pepř a špenát

... netřeba slov a recepisů. Netřeba kuchařského umění.

Ale je třeba býti ve střehu! :))

Pizza

Nejlepší pizzu svého života jsem jedla v Itálii. Vlastně ty nejlepší pizzy mého života byly dvě.

Jednu ledabyle krájel ušmudlaný Ital v hladovém okénku na pěší zóně v přímořském městečku Pesaro. To byla ta První. Byla kouzelná, protože jsem byla dítě, protože byl rok 1990, a protože jsme do Pesara jezdili večer s tátou a mamkou po moři červeným motorovým člunem, který nám pak také nějaký nenechavý český turista poničil vrypy po ostrém šroubováku.
Druhou jsme jedli v malinké horské vesničce Casteldelfino. Ta byla obří, kulatá, tenká a doteď vzpomínám na to, jak mi rvalo srdce, když hbitá obsluha odnášela talíř s křupavými okraji, které se neslušelo jíst.

Nikdy a nikde jsem už takové pizzy nejedla. Ale podělím se o dva vyzkoušené recepty na pizzu, které mi doma fungují.

1. recept je z kuchařky Jamie Olivera; Jamie po Italsku:

800g hladké bílé mouky s vysokým obsahem lepku
200g hladké semolinové mouky (nebo Baibččina EXTRA hladká mouka)
1 rovná lžíce mořské soli
2 sáčky sušeného droždí (á/7g)
1 lžíce pískového cukru
asi 650ml vody

Mouku smíchejte se solí a na válu z ní udělejte kopeček, uprostřed vyhrábněte důlek. Do vlažné vody nasypte droždí a cukr, zamíchejte a nechte pár minut stát. Směs pak nalijte do důlku. Vezměte do ruky vidličku a krouživými pohyby pomalu shrabujte mouku z vnitřní strany důlku do tekutiny a míchejte. Postupně takto zapracujte veškerou mouku. Když těsto drží pohromadě a bude tuhé tak, že ho neutáhnete vidličkou, poprašte si ruce moukou a začněte těsto hníst do koule. Válejte ho sem a tam, jednou rukou ho vždycky trochu vytahujte k sobě a druhou od sebe. Tohle dělejte asi 10 minut až vznikne hladké, pružné a měkké těsto.
Povrch těsta poprašte moukou, zakryjte kuchyňskou fólií a nechte nejméně 15 minut v pokojové teplotě odpočinout. Těsto se pak bude snáz válet na tenko. Pak těsto rozdělte na několik částí.
Těsto válejte zhruba 15-30minut před pečení.
Pečte v troubě vyhřáté na 250 stupňů 7-10 minut.

2. recept je z kuchařky Emanuele Ridiho:

1 kg hladké mouky
2 lžíce oleje extra virgin
1 kostka droždí
5 dl vlažné vody
sůl

Těsto na pizzu připravíme tak, že rozmícháme droždí ve vlažné vodě a smícháme s hladkou mouku, olivovým olejem a špetkou soli. Vzniklé těsto rozdělíme na čtyři bochánky, zabalíme do folie a necháme alespoň 12 hodin odležet v lednici.

Možná by vás taky zajímalo, jak na červený "podklad"... ten dělám velmi jednoduše tak, že hodím do mixéru konzervu rajčat, lžíci cukru, menší lžičku soli, polévkovou lžíci olivového oleje... případně přihodím trochu oregana a bazalky.

Hruškový koláč s mascarpone

Pořídila jsem si konečně koláčovou formu, a proto bylo nutné urychleně ji vyzkoušet.
Moc jsem toho doma neměla, ale nakonec se ukázalo, že mám přesně to, co potřebuji ,)

Na těsto:
200g hladké mouky
100g hladké celozrnné mouky (pokud nemáte, nechcete, nemusíte a použijete prostě jen obyčejnou hladkou ,)
cca. 160g "rozdrobeného" chladného másla

Na náplň:
3 hrušky (moje byly přezrálé a pomlácené, ale vůbec to nevadilo)
šťáva z 1/2citronu
6 lžic krupicového cukru
1-2lžíce tmavého třtinového cukru.
lžíce javorového sirupu
kelímek mascarpone
2 vajíčka
hrst posekaných mandlí

1. Smíchejte přísady na těsto, přidejte přibližně 4 lžíce ledové vody a vypracujte z těsta kouli, kterou posypete moukou a necháte vychladit v ledničce. (Nechala jsem přes noc, ale určitě postačí zhruba hodina)
2. Troubu předehřejte na 180stupňů. Těsto namačkejte zhruba ve stejné vrstvě do formy. Ze zbytku těsta udělejte "rantl", případně vykrajovátkem udělejte ještě nějaké ozdoby.
3. Těsto pečte v troubě přibližně 25 minut a pak nechejte korpus vychladnout.
4. Smíchejte citronovou šťávu s javorovým sirupem a namočte v nich oloupané půlky hrušky. Nezhnědnou ,)
5. Smíchejte mascarpone s vejci, přidejte cukr (podle chuti - dávala jsem asi 6lžic) a přidejte ještě dvě lžíce mouky. Utřete do hladka.
6. Mascarpone rozetřete na vychladlý korpus, poklaďte hruškami, podle chuti posypte ještě třtinovým cukrem a posypte mandlemi.
7. Abych nezapomněla - teď je taky čas na vykrojené "zbytky", tak na ně nezapomeňte ,)
8. Pečte ještě 35-40minut, tak aby byl koláč krásně dozlatova a hrušky nebyly tuhé.

Tortilla s uzeným lososem

tortilla

žervé
zelenina
uzený losos

.. poklademe, zabalíme, podáváme.