2. městský piknik v zámeckém parku :: Kosmonosy

Chci toho tolik říct. Tolika lidem poděkovat. Ale dnes už ne. Dneska už jen zalehnu do peřin. :)

Jak jsem se na 11 minut zamilovala k zbláznění

Tří týdny nazpět jsem pod Ještědem natrhala litr borůvek. Trvalo to tak půl dne a odměnou mi bylo klíště. A taky láska.

Potkala jsem v Lidlu (asi) osudového muže. Byl krásný, tak akorát starý, dobře oblečený, na nose brýle, tedy sečtělý. Na první pohled sympaťák a ideál. Zatímco jsem vyndavala na pás nákup pro své dvě babičky (eidam dvacítka, krájená "Šumava", trs banánů, Jihlavanka...), promítl se mi v myšlenkách náš budoucí společný život. Dovolená u Bledu, výlet s dětmi na kolech, podvečer bez dětí u moře někde na jihu, noční víno na zápraží chalupy... Usmál se na mě! To mě v myšlenkách popohnalo ještě dál. Svatba v lese. Nebo ne, v Loretě... asi mu nevadí, že mi je přes třicet, jsem tlustá a umolousaná z práce. Je charismatický, vyzrálý a citlivý. Vidí ve mně archetyp ženy pečovatelky, Opětuji úsměv, nedbale pohazuji ofinou. Sahám po žvýkačkách a nenápadně se otáčím. A pak mě oslovil: "Slečno, protekla vám smetana." Zadívala jsem se nešťastně na čůrek toho lepkavého neštěstí, které mi stékalo přes černou sukni po mém hladce oholeném lýtku až do sandálů: "Ještě troje lehký Chesterfieldky." 

Achjo. Tak zase někdy, osude!

#zivotpotricitce

Zaručeně zabírají...

fotky koťátek! Kam se hrabou jednorožci. Když jsem byla menší, moje spolužačky mívaly na zdech svých pokojíčků plakáty koní. Já ne. Já koně snad od narození nesnáším. Měla jsem ale nad postelí perfektní plakát Sandry s kotětem. Na druhé straně byly Depeche Mode, a to bylo něco!

Tato koťata jsou z Nemyslovic, jsou to minibráchové Matese. Nemají kde bydlet. Chcete je?

Nikomu nic neslibuju. A taky kuře po králicku.

Radši se ani nebudu dívat do historie, kdy naposledy jsem slibovala, že sem začnu něco psát. Znám se. Nezačnu. Lítám jako hadr na koštěti, tam a sem a sem a tam. 

Kuře po králicku jsem nazvala takhle nevtipně jen proto, že jde vlastně o recept na králíka, kterého jsem doma prostě neměla.

Hrst nasekané petržele, stroužek česneku, sůl, lžíce dijonské hořčice a olivový olej - všechno pořádně "rozkvedlejte" a vylijte na omyté, osušené a osolené kuře. Upečte a jezte. (Během pečení jsem podlila suchým bílým vínem.)

Piknik v zámecké zahradě podruhé :)

Brambory "na loupačku"

Tohle vlastně ani není recept. Tohle je vzpomínka. Vzpomínka na jeden večer s dědou Rudou na chalupě na Zvíkovci. Na jedno prosluněné odpoledne s prababičkou Jarmilkou v Konstantinových lázních. Na vodu z Prusíkova pramenu, která se nedala pít. Taky na léto na Mácháči a noc, co zvolna přešla do rána plného rosy. A taky na jeden nevydařený večer v bytě na Žižkově. 

A dávám to sem proto, protože nechci v životě ani o jedinou z těchto vzpomínek přijít.

nové brambory

olej, sůl, hrst čerstvých bylinek

Brambory předvařte v osolené vodě do "poloměkka", vařečkou je trochu "nakřápněte". Přendejte do zapékací misky/na plech, posypte hrstí čerstvých bylin, zakápněte olejem a v troubě dopečte do zlatova. Podle chuti dosolte.

Takové to sobotní snídání...

Minulý víkend jsem byla s děvčaty na chalupě. Toto již tradiční setkávání odehrává se na samotě vprostřed lesa a sestává se z jednoduchých, tělo a duši nezatěžujících činností: jídlo, gin, muzika a tlachání.

Tak jen ve zkratce, protože jakékoliv zážitky z tohoto dívčího psychohygienického soustředění žen, které běhávají s vlky, jsou zcela nepřenositelné.

Láska Ještědí

Takhle my si tady žijem´